Válečné oběti československého státu
Nejznámější počet 360 000 československých obětí nacistické okupace a válečných událostí od 15. 3. 1939 do 9. 5. 1945 zveřejnili Gustav Hajčík a Jaroslav Volejník v roce 1956. Rozlišili tři kategorie: v koncentračních táborech zahynulo 195 000 lidí, z toho 118 600 jako oběti rasového pronásledování, dalších 156 000 byly oběti nacistického teroru a padlí v bojích a nakonec 6342 osoby (proč najednou tak přesný počet?) zahynuly při náletech. V zapomnění upadly předchozí pokusy o vyčíslení počtu obětí. První údaj 244 836 doložených obětí a 5331 nezvěstných pochází z podzimu 1945 a sloužil jako podklad pro reparační konferenci v Paříži. Z toho 200 000 lidí ztratilo své životy v koncentračních táborech. Státní statistický úřad v roce 1946 vyčíslil počet obětí následovně. Vedle 74 000 nežidovských a 138 000 židovských přímých obětí nacismu 100 000 osob zemřelo vlivem vyšší úmrtnosti podmíněné válkou a okupací
. U všech těchto pokusů o vyčíslení ztrát chybí jak vymezení předmětu výzkumu (které okruhy obyvatelstva se do počtu obětí započítávají a které ne), tak teritorium, ke kterému se počty vztahují. Nejčastěji jsou zmiňovány údaje z roku 1956 zřejmě proto, že počet obětí byl nejvyšší.
Teprve po listopadu 1989 se pokusili čeští historici o seriosnější odhad. Teritoriálně vymezili svá zkoumání na Československou republiku v předmnichovských hranicích (z roku 1937) – v době skončení 2. světové války byla Podkarpatská Rus de iure ještě součástí ČSR. Pod jejich zkoumání spadali všichni obyvatelé ČSR v hranicích 1. republiky, bez ohledu na národnost a státní příslušnost – Češi a Slováci, Rusíni, Poláci, Němci, Maďaři, Rumuni, uprchlíci z Německa a Rakouska, osoby jiné státní příslušnosti nebo bez ní v ČSR usedlé. Ze zkoumání se vyloučili němečtí, rakouští a holandští Židé deportovaní do Terezína. Jako oběti se nedefinovali pouze lidé, kteří ztratili život vlivem německé okupace, nýbrž i v bojích za osvobození Československa i mimo ČSR (např. na frontách, ale na straně spojenců), při bombardování (i čeští Němci), vlivem rasového pronásledování na územích československého státu pod neněmeckou správou (Slovensko, slovenské části připadlé Maďarsku, Podkarpatská Rus), včetně těch, kteří zahynuli vlivem strádání ve válce a jeho následkem v prvních několika poválečných týdnech (například při následné epidemii tyfu v Terezíně). Zkoumání se vymezují datem mnichovské konference (29. 9. 1938) a koncem války (8./9. 5. 1945). Nezahrnuty zůstaly ztráty Němců z bývalé ČSR v německých ozbrojených silách; u bojujících na straně spojenců ztráty započteny jsou. V novější literatuře se udávají počty obětí rasového pronásledování mezi čs. Židy počtem mezi 233 000 a 277 000 obětí. Miroslav Kárný zkoumal jednotlivé hlavní kategorie obětí a došel k nejpravděpodobnějšímu rozdělení počtu židovských obětí podle zemí takto:
| České země | 80 000 |
| Slovenská republika | 70 000 |
| Slovenská území obsazená Maďarskem | 42 000 |
| Podkarpatská Rus | 80 000 |
| Celkem | 272 000 |
Značně složité je to u vyčíslení počtu obětí nacistické okupace českých zemí, neboť hrozí několikanásobný zápočet obětí mezi kategorií rasově pronásledovaní
(Židé a Cikáni) a kategorií jinak pronásledovaní
(odboj, záškodnictví, politické a hospodářské delikty). Na Slovensku je to obdobné. Bylo objeveno 211 masových hrobů s 5306 oběťmi ze Slovenského národního povstání. Kolik z nich bylo Židů? Odhaduje se, že asi polovina. Kam je přičíst? K obětem SNP (Slovenského národního povstání) nebo k rasovému pronásledovaní? Jak zajistit, aby nebyly započteny dvakrát?
Pavel Škorpil se pustil do problematiky zatím nejdůkladněji. V prvním přiblížení mu vyšlo 373 000 obětí. Problémy měl s vyčleněním kategorií a zejména s vícenásobným započtením obětí. Nechal se vést fakty, až se mu následující kategorie vynořily samy od sebe:
- Přibližně 8500 čs. občanů bylo Němci popraveno.
- Přes 20 000 lidí zahynulo v koncentračních táborech nebo při výsleších (bez osob rasově pronásledovaných).
- Kolem 8000 osob přišlo o život při ozbrojených střetech v českých zemích, minimálně 1000 antinacistů na územích odstoupených Německu. 15 až 19 tisíc obětí si vyžádalo Slovenské národní povstání.
- Přes 4000 lidí zahynulo při náletech (započteny oběti i v Sudetech).
- Více než 3000 osob zemřelo při pracovním nasazení.
- Na východní frontě padlo 5620 lidí, na západních frontách a v Africe je počet padlých odhadován na 1200.
- Asi 7000 Cikánů z českých zemí (z toho 900 ze Sudet) zahynulo v koncentračních táborech. Oběti z řad slovenských Cikánů přičteny k obětem SNP.
- Zavražděno bylo přibližně 265 000 Židů.
Celkem mezi 337 a 343 tisíci obětí. Potud Pavel Škorpil. Celkový počet obětí se nijak dramaticky od jiných odhadů neodlišuje, leč distribuce obětí je zásadně jiná. Pokud by se přičetly ztráty sudetských Němců v německých branných silách, zvýšil by se počet obětí o dalších cca 190 až 199 tisíc (odhad podle percentuálního podílu na celkovém obyvatelstvu a německých ztrát; dle Rozumět dějinám 207 tisíc). Že nejsou započteny, je hrubá methodologická chyba, protože v daném období zkoumání to byli čs. občané. Není jasné, zda ve výčtu jsou nebo nejsou zahrnuti padlí Češi z odstoupených území s říšskoněmeckým občanstvím, kteří museli sloužit v německých ozbrojených silách. Nejsou zřejmě též vzaty v úvahu osoby z řad civilního slovenského a rusínského obyvatelstva odvlečené do GULAGu a vojáci Slovenské republiky (téměř všichni slovenští vojáci skončili v GULAGu, Svobodovy jednotky je jako nepřátelské vojáky předávaly Rusům bez rozdílu) – Slováků bylo asi sto tisíc, o počtu Rusínů neexistuje ani přibližný odhad. Kolik jich zahynulo do 8./9. 5. 1945? Jsou nebo nejsou započteni padlí vojáci slovenské armády v bojích na ruské frontě po boku Wehrmachtu?
Prameny: [Bystrov], [Hajčík], [Hanzlík, 2001], [Hanzlík, 2006], [Chocholatý-Gröger, 2005], [Kárný], [Kučera J., 1994], [Rozumět dějinám], [Škorpil]